blues jednoho králíka

Jednou

kdysi dávno

v mládí

v heroický době dospívání

kdy vám všichni přijdou malinkatý

jako vrabci

a vaše prdy velký jako socha svobody

sem se účastnil rodinný oslavy

u babičky na venkově

…

za okny natahovaly krok slepice

a uvnitř ve světnici

tři strejdové a 4 tety

15 synovců a 27 sestřenic

pokoušeli se všichni

spolu o něčem bavit

seděl jsem v křesle

a koukal z okna

byl tam pořád jeden dub

kterýmu podzim trhal listí

pak mi teta

podstrčila chlebíček

a co ty jirko?

jak se pořád máš?

jak to de?

všechno je v pořádku?

ne

čeká mě reparát

škola mě nebaví...

hm...

hele každej musí něco vystudovat a myslíš,

že ho to baví, kolikrát ani ne!

musí, musí, musí

ano, někdo nám musí vysvětlit, co se všechno musí

a jak se to musí

na to nesmíme zapomenout

dělat to jak jako všichni

to je to hlavní

aha aha

počkej

nějak sem ti nerozuměla

řekla teta

a pokračovala

nedáš si ten chlebíček?

dělala je moje dcerka

...

já nejim maso

a v tom chlebíčku je šunka

...

všichni se na mě otočili

cože ty nejíš maso?

???

a nebereš taky drogy

???

hele Lído

tvuj syn nejí maso!

moje matka odevzdaně pokrčí rameny

co s nim svedu

je to blázen

...

a tak všichni našli společný téma

a to jako abys byl

zdravej?

my všichni ho jíme a sme

zdravý

nebo ti vadí zabíjení?

je to přece to... přirozený?

a pak sem řek něco co sem neměl

nedokážu zabít živýho tvora

ergo nemam právo maso jíst

bylo by to nepřirozený

chacha

ty nedokážeš zabít kuře nebo králíka?

a co mouchy?

no jo, ty taky nejim

...

strejdové popíjeli pivo a pak

se jeden z nich zvednul

že mi něco ukáže

a za chvíli přišel s králíkem

držel ho za uši a králík pulil voči

a cukal se

podívej jak je to snadný!

napřáhnul ruku a seknul králíka malíkovou hranou

za krk

a vítězoslavně se díval

vidíš, nehejbe se!

a tety říkaly

ty seš blbej

kdo to teď bude zpracovávat

a strejc tam stál s ušákem v jedný ruce

a tou druhou pohazoval

co

co!

sem mu chtěl ukázat

jak je to snadný

no jo

takhle ho určitě přesvědčíš

podívej jak se na tebe dívá

podívej

a strejc chvíli stál s tim ušákem

tak co budeš teď jíst maso?

ne.

vole.

říkam

skoro si mě přesvědčil

ale budeš si muset toho králíka sežrat sám

a tak odešel z místnosti i s ušákem

a mojí mámě cestou řek

to je ta tvoje výchova!

fotr mu chybí

ten by ho srovnal

podíval sem se na mámu

jak se celá schoulila a dívala se do kafe

a tety říkaly

nic si z toho nedělej

on je to takovej hulvát

ale nemyslí to špatně

uvidíš že se přijde omluvit

a za chvíli přišel bez ušáka

a sednul si a zapálil si cigaretu

a všichni zas mlčeli

než někoho napadlo zeptat se mě

a co teda vlastně jim

a ty Lído

mu vaříš bezmasý jídla

ne

sám se naučil

takže ty ideály

přece jenom

sou

k něčemu

dobrý

…

příběh z nonstopu

V mládí sem měl pocit

že musím pomoci všem ženám

co si sedly vedle mě na bar

slyšel sem příliš často

ty mi rozumíš

jako nikdo

a přitom jenom seděl a poslouchal

a občas se jim podíval do očí

bylo to asi proto

že sem se bránil

kohokoli soudit

a tak sem jednou doprovázel nocí vdanou paní

na kterou doma čekaly děti a

manžel a pak se

otočil a šel v klidu domů

naplněnej pokojem

že sem jí pomohl překlenout domácí krizi

protože pořád mluvila o tom

jak jí muž

už

nerozumí

a děti ještě

nemůžou rozumět

a tchýně je megera

a sestra mrdá s cigošema

a vypadala tak spokojeně

když zasouvala klíč do zámku a řekla

AHOJ SNAD NĚKDY

jenže za minutu poté sem uslyšel její

vysoký podpatky

jak za mnou běží

otočil se a ona

celá udýchaná a šťastná

řekla

můžem jít

ještě

někam

jinam

děti spí, tchýně spí a manžel ještě není doma

beztak je u nějaký kurvy

politoval sem jí

a šli sme do nonstopu

kde měli místní ležák za přijatelnou cenu

protože žili hlavně z hracích beden

v koutu

odkud se ozývaly zvuky

padajících mincí

byli schovaný chlapi

před světem a jeho problémy

a blondýna, vcelku krásná, pěstěná, vkusně namalovaná

mi říkala, že bedny sou prokletí týhle společnosti

chlapi hrajou, prohrajou vejplatu

ukradnou manželce prachy, půjčí si na byt

a pak začnou mlátit nejdřív ženu

a pak děti

a když se to stane

měla by ženská utéct

a najednou se objevil urostlej chlap

kterej si přisednul k našemu stolu a ptal se jí

CO TADY DĚLÁŠ?

JSEM NA PIVU S KAMARÁDEM

NICVTOMNENÍ

myslel sem, že je to bratr

tak jí byl podobnej

měl skoro stejně krásný modrý voči

a mluvil tak klidně a potichu

ČAU, JÁ SEM JIRKA

podával sem mu pravici

a on se díval pořád jen na ní a pak

zvednul pravou ruku a chytil jí za vlasy a smýknul s ní

a ona spadla z židle na zem

a já sem vstal a řek sem

KURVA CO TO...

a ona z tý země udělala to gesto

který se dělá, když chcete zastavit vlak

směrem ke mně

NE

a chlap řek

DEME DOMU

a na mě se ani nepodíval

díval se jen na ní

možná bych se na něj měj vrhnout

tlouct ho pěstmi

ale věděl sem že by to nemělo smysl

nebylo v tom nic zbabělýho

prostě se odehrávalo další lidský drama

a ona vstala, vzala si kabelku a on se otočil

ani se na mě nepodíval a šel ven

a ani ona se už na mě nepodívala a šla ven za ním

a já sem chvíli stál a zůstaly tam dvě nedopitý piva

tak sem si po chvíli zas sednul

a vypil obě

a objednal si panáka

a protože sem zrovna nekouřil

řek číšníkovi o jedno cígo

a on mi ho dal a zapálil

a já sem seděl

a říkal si jestli sem mohl dělat něco jinýho

za tejden potom sem jí potkal s monclem

a říkala mi

dobře žes nic neudělal

von je schopnej zabíjet

když prohraje

a mě napadlo

že možná takhle nějak

vznikaj války

a ona řekla

jestli si s ní půjdu zatančit ploužák

...

květy zla

seděl sem na baru

jako každej pátek

hospoda je moje alma mater

z jedný kapsy mi rostly květy zla

a v druhý se tiše otvíral nůž

seděl sem sám

jenom barman se občas zeptal

další?

kejvnul sem

asi 10x

jedna známá si stoupla vedle mě

a oslovila mě jménem

řek sem jí že vypadá dobře

pak něco říkala

a já kejval hlavou

mluvila asi hodinu

čili dvě piva

byl to prime time

někde kolem 6týho piva

mluvila o klukovi jménem Robert

že si nerozuměli

no a pak sem ho nechala bejt

nešlo to

znáš Roberta? No ne? Přece znáš Roberta!

řek sem

ZNÁM všechny Roberty takže si udělala dobře

pak mluvila o tom co studuje

že jí to moc nebaví

ale dostuduje

je to zkouška vůle

zajímavý na čem všem lidi nezkoušej tu svou vůli

dějiny umění jo aha

a co ty?

kdy už dopíšeš tu knihu

řek sem, že to nějak nejde

že sem blbej

ale že bych to měl napsat

je to zkouška vůle

pak objednala panáky

věděla co piju

pořád piješ ten fernet

pořád

nic se nezměnilo od tý doby

co jsi v Praze

Měl by ses tam odstěhovat taky

pro umělce sou tam správný podmínky

pro umělce

a pro taxíkáře a podržtašky a šmejdy všeho druhu

jo

pak za ní přišla kámoška

seznámíš nás?

ahoj ahoj ahoj

a palba se zdvojnásobila

přemejšlel sem

obě je do postele nedostanu

a tak sem jenom poslouchal

a poslouchal

dokud neodešly

a barman mi to sčítnul

už tam skoro nikdo nebyl

na hajzlu sem si opřel čelo o studený dlaždice

a začal se smát

tomu

že je docela dobře možný

že žiju v nejlepšim z možnejch světů

...

na everestu

Jednou uprostřed noci

vstal Luděk od stolu a řek

CHLASTÁNÍ je pro pitomce

koupili sme dva lahváče na cestu

a vyrazili sme

pryč z baru

mířili sme nocí

ve který nikoho nepotkáš

všichni už spí a těší se do fabriky

nebo na kancelářský sponky

mířili sme k městský teplárně

přehoupli se přes plot

rozbili přitom jeden polovypitej lahváč

roztřísknul se na betonu a zašuměl

jako kyselina

a měli sme strach z hlídacích vlčáků

který tu můžou pobíhat jako v koncentráku

a vykousnout nám střeva až z prdele

jo, to klidně můžou

sou to vlci

a plížili se podél hangárů s uhlím a

vypadali jak zloději

ale nechtěli sme nic ukrást

chtěli sme jenom svůj Mt.Everest

chtěli sme 164 metrů vysokej komín

…

cestou mi Luděk vyprávěl

TY VOLE už sem tam byl třikrát

nic lepšího v tomhle městě nemůžeš zažít

ani bordel na Volyňský se tomu nevyrovná

ani šampaňský z rudý polobotky

ani skok z mostu

když je zrovna suchý období

a nevíš jestli nedopadneš na potopenej parník

skrytej pod hladinou

…

došli sme k úpatí komínu a bylo to obrovský

jak kanon schopnej ničit mlhoviny

zapalovat hvězdný koráby

ostřelovat nepřátelskej vesmír

...

nejspodnější příčka žebříku byla tak vysoko

že člověk musel poskočit jako na cikánský svatbě

vysoko, radostně s bundou v dlaních

protože byla omotaná ostnatym drátem

a pak trochu gymnastiky a lezlo se nahoru

dlouhý minuty, hodiny, eony

pořád nahoru

město nám padalo ke kolenům

a líbalo nám nárty

v komínu hučelo jak v atomový bombě

co padá na Nagasaki

…

HLAVNĚ SE NEDÍVEJ DOLŮ

řve na mě shora Luděk a směje se

a já se taky směju

a vyměňujeme ruce a nohy a suneme se pořád dál

až na poslední plošinu

těsně pod vyústěním komínu

kterej chrlí do vzduchu popel a síru a CO2

a sme úplně nejvýš a zapalujeme si cigára

ale nejde to, protože je strašnej vítr

a klepou se nám ruce

a žijeme a nespíme a máme pocit

že tohle naše životy musí nadobro změnit

střechy sou hluboko pod nám

nad náma lítaj jenom letadla a sputniky

a mrtví gagarinové

a pak

lezeme dolů

přitisklí k žebříku tak

že se nám pinďoury třou o orezlý tyče

až nám z toho stojí

a ruce cpeme mezi príčle ze všech možných úhlů

protože ruce ze všeho nejvíc připomínají

ruce batolat

panáka ani cigáro už neudrží

nedívám se dolů

i když se svět zase přibližuje

nedívám se ani nahoru

dívám se před sebe

do šedočerný betonový hmoty

a říkám si že na tohle bych možná mohl myslet

až budu jednoho dne umírat

a bude se přibližovat konec

jako kladivo a rozplácne můj ksicht

jako když se dává punc

a tam 

vysoko

sem zadoufal

že mě smrt zastihne s širokym úsměvem

kterej už bude nafurt

...

scény z vlaku

Scény z vlaku

vlezl sem do vlaku bez lístku

průvodčí se na scéně objevila jako v opeře

měla kyprý tvary

a původně mě chtěla vyhodit

už měla dramaticky rozhozený ruce

ale sepnul sem ruce a řekl prosím

když k tomu přidáte úsměv

jenom nejotrlejší existence trvaj na svým

nic není ztracený na světě

dokud fungujou tyhle obyčejný věci

prodala mi lístek bez přirážky

a pokaždý když prošla kolem

usmála se taky

když sem vystupoval

zamával sem jí

věděl sem

že takhle si to oba budeme pamatovat navždy

že tohle je důvod

proč se budu chtít pokaždý znovu narodit

i když mi buddha řekne

hele vole, poď už do nirvány

řeknu ne

tady sou lidi

a

cestou zpátky

tři hodiny ve vlaku

seděl sem v kupé s mládencem

kterej furt sledoval filmy na mobilu

a přistoupily dvě dámy

jedna pěstěná blondýna

v elasťákách a sukni podle poslední módy

druhá babička ze vsi,

která tyhle zbytečnosti už vzdala

tři hodiny si pak povídaly

a já poslouchal

a ze všeho toho štěbetání

se postupně linul portrét jejich života

oběma umřel manžel

děti mají daleko

cestují aby je viděly

Věříte v boha?

Zeptala se blondýna té babky

a ta potichu řekla ANO

a blondýna řekla

já taky

a myslím si, že Bůh je Láska

nejenom mezi partnery,

ale prostě láska

ale ta láska se vytrácí

ale to neznamená, že bysme jí měli opustit

Bůh je Láska

a ta Láska to je Bůh

a povídala dál

že překonala těžkou nemoc a nepamatuje si

co zažila se svými dětmi

ale to nevadí

pořád něco krásnýho zažíváme

i to, že právě piju kafe, který sem si koupila od stewarda

to je krásný

strašně krásný

a já sem sáhnul do batohu

a vytáhnul čokoládu

a styděl sem se za to, že sem si o tý blondýně

možná původně myslel

že je štěbetavá kráva

která chce všechno zaplnit bezobsažnými řečmi

o všem možnym

a nabídnul sem těm dvěma ženám čokoládu

a ony se na mě dívaly hrozně překvapeně

a babi si nevzala,

že je přejedená z návštěvy

ale blondýna si vzala dva čtverečky

a obě říkaly, že sem strašně hodnej

a mně bylo trapně,

jako kdyby to dělal člověk proto, aby ho někdo chválil

jako kdyby to byl další ze splněnejch bobříků

však vy mi rozumíte

a tak sem zbytek čokolády sežral sám

a chvílemi dělal, že podřimuju a přitom

je poslouchal

a chvílema sledoval chaty na březích řek

kouřící komíny chalup

rokle řítící se do údolí a děkoval bohu za to

že můžu poslouchat tyhle dvě ženský

jednu trochu ukecanou

a druhou pomalu věty vážící a pak nejistě vyslovující

a pak ten malej kluk vystupoval

a obě se na mě pak podívaly a

Mysleli sme, že je to váš syn

zavrtěl sem hlavou a řekl

bohužel

a možná se mi trochu chtělo plakat

kdo by nechtěl takovýho desetiletýho syna

kterej cestuje sám

no, možná bych byl radši, kdyby místo do čučení do mobilu

četl knihu

ale

kdo sem abych soudil?

V Praze sem jim pomohl vynýst kufry

a už je nikdy neuvidím

anebo spíš

už je uvidim vždycky

tak tohle sou ty scény z vlaků

který jezdí pořád

...

kdo by se staral o cizí běsy

 

Nejraději bych do sebe dál házel panáky

ale bylo nutný odejít

protože záclony baru začaly propouštět slunce

a barman už nedokázal nalejt panáka tak aby nepocintal bar

venku bylo fakt ráno

nějaká paní co vypadala jako matrjoška

venčila psa co vypadal jako zbytečnej zábor

času a prostoru

nebo to bylo možná naopak

řek sem jim

Dobrý den

a přiložil sem úsměv

otočila se na mě a oči se jí prudce rozšířily

jako kdyby uviděla svou smrt

zkontroloval sem ruce jestli v nich nedržim nůž

to by mnohé vysvětlovalo

ale moje ruce byly zastrčený v prázdnejch kapsách

zavrtěl sem hlavou

a začal se radši dívat jinam

POJĎ FIDO

nervozně cukala vodítkem

zamířil sem do svý nory

než se začnou tyhle matrony zjevovat ve větším množství

je lepší je zaspat

ale usnul sem v parku pod nějakym stromem

kde sem si řek, že chvíli budu počítat hvězdy

ze všech stran mě kryly tůje

a keře

a měsíc se mi posmíval a krvavej mars

připálil startku

...

probudilo mě slunce

a nějakej pes

co čenichal kolem

a koukal na mě

a někdo na něj volal

zapomněl jsem jeho jméno hned

jak sem uslyšel to volání

převalil sem se na záda

pes odběhl za hlasem

v ksichtu sem měl zabodaný jehličí

shora se valilo slunce

tohle by si nikdo nevymyslel

vědí moji rodiče

jak trávim svůj čas?

A kdo vlastně sem?

Proč tu ležim?

Vyhublý startky bez filtru sem nahmatal snadno

všechny byl vohnutý

zapálil sem si

a čelil slunečním kladivům

teď by mohla přijít apokalypsa a vůbec bych se nedivil

jednoho dne stejně skončim jako bezďák

pochčijou mě všichni psi

pochčiju se sám

zasmál sem se tomu

a nakonec sem vstal

a šel domu

ulicema přecpanejma světlem

a všichni někam spěchali tak vehementně

že sem měl chuť se za svý loudání stydět

…

doma v předsíni sem se pozastavil před zrcadlem

matka byla v práci

sestra ve škole

já byl na pracáku nebo v hospodě

jako vedlejšák sem psal básně

a maloval černobílý obrazy

protože na barvy mi nezbejvalo dost peněz

možná sem opravdu flákač

slepá vývojová větev naší rodiny

šel sem k sobě do pokoje

a zkusil to odčinit četbou Dostojevskýho

ale padnul mi na hruď se všema Ivanama Ivanovičema

kdo by se staral

o cizí

BĚSY

...

rodinný pouta

moje ženy,

chudáci moje ženy

nikdy mě nemohly přinutit

k rodinný návštěvě

HELE

poklábosíš s tátou

je to hrozně zajímavej chlap!

a

moje máma upeče skvělý kuře!

připomněl sem jí

mezi dvěma panákama

nejim maso

a jo, plácla se do čela

to jim nemůžu říct

budou si myslet

že si divnej

jako kdyby tohle byla ta nejdivnější věc

na mně

ale řek sem: No vidíš

ale vona řekla: ále... voni mi věří

že bych s nějakym mimoňem nechodila!

i když teda úplně normální nejsi

to je fakt

najednou se dívala jako nějaká svoje matka

nebo fotr

a tak sem šel pro panáka

a pivo

a ona řekla: nepij tolik

a mě napadlo

nemohli bychom se všichni sejít v hospodě?

napaříme se a určitě si budeme skvěle rozumět

ježíš to je ale blbej nápad

blbější tě nenapad?
a odešla na hajzl
....

říká se tomu příbuzenský pouta

kurva všechno sem to znal ze svý rodiny

nedělní obědy

civění na flákotu

úsměv určený pro všechny 
a nikoho

rozhodně nechci rozšiřovat tohle portfolio

o další pomalý minuty

který vyplní celej ten čas

od chvíle kdy si navleču předhozený trepky

po cinkání lžiček v kafi

aby pak řekla

když se zaklapnou dveře

šlo to docela dobře

myslim,

že tě maj rádi

protože co potom

na to říct?

...

za pivo a kusovky

tenhle chlápek

jmenoval se JOSEF a byl to páter vyklouz

co v poslednim semestru potkal Boha a ten mu řek,

udělej ženský buben

na mě zapomeň

já se ti připomenu

...

tenhle chlápek

blonďatej jako árijskej polobůh

nosil věčně rozepnutou košili

 a pod ní jen svý bílý břicho

který se otřásalo

jak se pořád smál

měl ženu s tlustými brýlemi,

která nerada mluvila

a vypadala jako komparz do Felliniho Města žen

když něco chtěla

natáhla prostě ruku

měli spolu rozkošný blonďatý dítě

který capalo kolem nich

když spolu na koberci

při otevřenym okně hulili trávu

a pili víno

"vypadají jako ideální RODINA z reklamy"

říkám si sám pro sebe a beru si od nich jointy

rozhrnutejma záclonama dovnitř padá slunce

a světlo se jim všem třepí kolem hlav

JSTE NÁDHERNÍ

řeknu nahlas a oni se
smějou smějou smějou

a děcko se před mnou posadí na zadek a poslouchá,

jak tluču do bonga, rytmicky

snažim se vystihnou rytmus srdce

a děcko tluče pěstičkou do koberce

pomalu se mnou

nikdy se mi s nikym líp nebubnovalo

a bylo mi, jako kdyby to byla i moje rodina

bratr a sestra a synovec

a všude kolem knihovny a regály s knihama

protože četli duchovní literaturu

a zajímali se o Boha

a etno hudbu

a měli psa jménem BILBO

kterej vypadal jako použitej smeták vnořenej 

do kbelíku s asfaltem

a měl jenom 3 nohy

protože soucit je důležitej

takže si vždycky vezmeš psa z útulku

...

pak ona odjela do Itálie

hulit hašiš

uvolnit se

dítě tu nechala

muže tu nechala

psa tu nechala 

když se vrátila

tak mi říkal jeden barman

že se nechá píchat do prdele na hajzlu 

od Ukrajinců

za pivo a 

kusovky

i takhle to někdy končí

nemyslím drogy

myslím život

a takhle se Bůh připomíná

...

pochcat se můžem

seděli sme v hospodě. 

kolem čilej ruch, cigára, panáky, půlitry, máničky, 

někdo drnkal do kytary, jinej se odebral blejt na záchod. 

říkám: ty vole, někdy bych radši jezdil s hovnocucem.  

podívala se na mě, jako kdybych řek vtip. 

tak sem se radši usmál a zjemnil to: nebo s traktorem třeba. 

po půl hodině zas: nikdy sem se neměl stěhovat do Prahy, Praha člověka vysává jako upír, kdybych zůstal tam u nás, moh sem dávno jezdit tim traktorem. 

úsměv jí pomalu tuhnul, docházelo jí, že sem v depresi, 

že mi ty břinkající ulice plný smradu lezou na mozek. 
řekla: pojedeme na vejlet o víkendu teda. 

řek sem: o víkendu nemůžu makám. 

chvíle mlčení a popíjení piva, odklepávání popela. 

vstal sem a došel si na záchod. 

nahoře, mezi změtí mosaznejch a oslizlejch šedejch plastovejch trubek byly nápisy. 

zaujalo mě: CHLASTAM ZE VŠECH NEJLÍP a taky

LIDSTVO VYHYNULO A NIKDO SI TOHO NEVŠIMNUL. 

ale úplně nejlepší bylo CHCÁT ROVNĚ STÁT ROVNĚ MYSLET ROVNĚ. 

vrátil sem se ke stolu a bylo mi líp. 

možná je to všechno jenom v močáku. 

možná v žaludku.

hlavní je neposrat se. pochcat se můžem. 

adoptuj svýho černouška

říkají nám

adoptujte černouška

fair trade černouška

nikdy nemá lupy

nikdy nebrečí

říkají nám

když sex

tak lidskoprávně

říkají nám

buď flexibilnější než kurva

místo rukou měj uchopovače příležitostí

říkají nám

spoustu věcí

aniž by cokoli jasně řekli

protože všechno, co má být řečeno

je jenom jeden velkej, kalnej proud

ve kterym sotva udržíme hlavu nad vodou

a občas si loknem hovno

a za paže nás nadnáší

z každý strany

jeden černoušek

a říkají s každym kopem

fair

trade

fair

trade

už se chlape prober

fair

trade

fair

trade

tak dlouho, až přestanu vědět, co to znamená

tak dlouho, až přestanu vědět,

kdo jsem

a kdy jsem měl naposledy

lidskoprávní sex

nikdy nemam lupy

a nebrečim

fair

fake

cake

...

Sněhuláci na tripu

Kolem nás dvou proběhla srna 

a běžela dál

bylo to na periferii města

a byla nahá, mrazivá zima

vzduch zvonil jako ocel

a za tou laní se vyřítili dva uštěkaní psi

moje srdco bylo na straně té laně

moje srdce bylo puška, která střílí psy

moje srdce chtělo zastavit vesmír plnej utrpení

ale moje srdce

nemohlo zastavit vesmír

plnej toho všeho

moje srdce mohlo jenom vzít tvou ruku

a držet se tě

odkudsi zdálky byl slyšet hlas,

který odvolával psy zpět,

masitej hlas plnej prasečí krve

a za chvíli se skutečně

vynořila žena jako koule obalená tepláky

tváře jako naditý rajčaty

který už začly plesnivět

-Neviděli jste tu běžet moje psy?

-To byli vaši psi?

-Nevim, asi ano, jak vypadali?

-Vy nevíte, jak vypadají vaši psi?

Vůbec sme si nerozuměli

Tys jí pak ukázala směrem, kterym běželi

a já za ní prohodil

Kráva

a ty ses na mě podívala jako kdybych tě poranil

a já rozhodil ruce

Nemůžu za to, že mě rozčilujou takový krávy

dívala ses na mě dál tim pohledem

asi tě omlouvá, že si dělala jógu a došla až 

k cvičitelskýmu levlu

asi mě omlouvá, že nemam rád tlustý lidi

rozteklý sněhuláky,

víš pár sem jich viděl, na tripu, když odezníval

a nebyl to hezkej pohled

nikdy sem ti o tom neřek,

ale ty sněhuláci sou ekvivalentem ďábla

jenomže to není vidět

stejně jako klauni a televize a politik pohodlně rozcapenej

na židli, kterou tvoří otroci jako my, co platíme daně

ruce otroků a hlavy otroků, spojený dlaně otroků

držící jeho tlustou prdel

…

tohle všechno sem chtěl říct, ale neřek

a tak zůstalo to slovo KRÁVA

viset mezi náma

zatímco psi štěkali v dálce

a mráz byl jako kladivo, který ti vráží do plice hřebíky

a všude se povalovaly zmrzlý, vychlý psí hovna

a nahý větve vydávaly zvuk letících ptáků

jak se odsud snažily vypadnout

tohle všechno a mnohem víc

se odehrálo jednu lednovou neděli před osmi lety

jako kdyby na tom záleželo

pak sme si pustili

nedělní pohádku

o Dračím princi

a ke kafi byl

babiččin jablečnej závin

zásadně bez rozinek zato s oříškama

...