scény z vlaku

Scény z vlaku

vlezl sem do vlaku bez lístku

průvodčí se na scéně objevila jako v opeře

měla kyprý tvary

a původně mě chtěla vyhodit

už měla dramaticky rozhozený ruce

ale sepnul sem ruce a řekl prosím

když k tomu přidáte úsměv

jenom nejotrlejší existence trvaj na svým

nic není ztracený na světě

dokud fungujou tyhle obyčejný věci

prodala mi lístek bez přirážky

a pokaždý když prošla kolem

usmála se taky

když sem vystupoval

zamával sem jí

věděl sem

že takhle si to oba budeme pamatovat navždy

že tohle je důvod

proč se budu chtít pokaždý znovu narodit

i když mi buddha řekne

hele vole, poď už do nirvány

řeknu ne

tady sou lidi

a

cestou zpátky

tři hodiny ve vlaku

seděl sem v kupé s mládencem

kterej furt sledoval filmy na mobilu

a přistoupily dvě dámy

jedna pěstěná blondýna

v elasťákách a sukni podle poslední módy

druhá babička ze vsi,

která tyhle zbytečnosti už vzdala

tři hodiny si pak povídaly

a já poslouchal

a ze všeho toho štěbetání

se postupně linul portrét jejich života

oběma umřel manžel

děti mají daleko

cestují aby je viděly

Věříte v boha?

Zeptala se blondýna té babky

a ta potichu řekla ANO

a blondýna řekla

já taky

a myslím si, že Bůh je Láska

nejenom mezi partnery,

ale prostě láska

ale ta láska se vytrácí

ale to neznamená, že bysme jí měli opustit

Bůh je Láska

a ta Láska to je Bůh

a povídala dál

že překonala těžkou nemoc a nepamatuje si

co zažila se svými dětmi

ale to nevadí

pořád něco krásnýho zažíváme

i to, že právě piju kafe, který sem si koupila od stewarda

to je krásný

strašně krásný

a já sem sáhnul do batohu

a vytáhnul čokoládu

a styděl sem se za to, že sem si o tý blondýně

možná původně myslel

že je štěbetavá kráva

která chce všechno zaplnit bezobsažnými řečmi

o všem možnym

a nabídnul sem těm dvěma ženám čokoládu

a ony se na mě dívaly hrozně překvapeně

a babi si nevzala,

že je přejedená z návštěvy

ale blondýna si vzala dva čtverečky

a obě říkaly, že sem strašně hodnej

a mně bylo trapně,

jako kdyby to dělal člověk proto, aby ho někdo chválil

jako kdyby to byl další ze splněnejch bobříků

však vy mi rozumíte

a tak sem zbytek čokolády sežral sám

a chvílemi dělal, že podřimuju a přitom

je poslouchal

a chvílema sledoval chaty na březích řek

kouřící komíny chalup

rokle řítící se do údolí a děkoval bohu za to

že můžu poslouchat tyhle dvě ženský

jednu trochu ukecanou

a druhou pomalu věty vážící a pak nejistě vyslovující

a pak ten malej kluk vystupoval

a obě se na mě pak podívaly a

Mysleli sme, že je to váš syn

zavrtěl sem hlavou a řekl

bohužel

a možná se mi trochu chtělo plakat

kdo by nechtěl takovýho desetiletýho syna

kterej cestuje sám

no, možná bych byl radši, kdyby místo do čučení do mobilu

četl knihu

ale

kdo sem abych soudil?

V Praze sem jim pomohl vynýst kufry

a už je nikdy neuvidím

anebo spíš

už je uvidim vždycky

tak tohle sou ty scény z vlaků

který jezdí pořád

...