Kdo to první přežije, je

Tehdy se rodiče hádali

vedle 
za papírovou stěnou z betonu
co je tak tenkej
že jim prostrčíš hlavu
slyšel si slova
který už nikdy nechceš znovu slyšet
slova tak těžký
že kvůli nim padají bomby
a chaos smaží dětskej mozek
jako šváby 
na vroucim oleji

tehdy se hádali a netušili

že sou atomová elektrárna na výrobu
olověnejch těžítek
na každych z nich je napsáno třeba

rodina 
ta nefunguje
třeba vztah

ten nefunguje

třeba ani kdyby 
ses posral
... 

hozenej do života

pomalu se vrství 
jizvy

kamarád tě

ošidí o kuličky

holka ti je ušmikne

kamarád opíchá

tvoji holku
...

všechno sou to známý obrazy

pořady pro pobavení domácností

když nejde jeden kanál

přepneš na druhej

řady vyrovnanejch

nevyrovnanejch

obličejů

cukání v koutcích

slova matky

PROČ POŘÁD CHODÍŠ ZA TOU KURVOU?

Slova otce

NENI TO KURVA

slova matky

TAK KDO TO JE?

slova Boha

je hodná

a na vás dětičky moje taky bude hodná

maminka a tatínek se už

nemají rádi

prostě to skončilo

...

přetočíme pásku o 30 let

ze záznamu černobílý ksichty

němě otvíraj ústa

jako kapr o vánocích

do ksichtů se vyrejou hluboký rýhy

ramena spadnou dolu

úsměv si musí vypůjčit ze seriálů

a je jim to už všechno skoro jedno
...
ale tobě to zůstalo
to jak se

tehdy hádali

za papírovou stěnou

do postele padaly tapety  

jako nějaký 
těžký 
mokrý deky

pořád je odhazuješ

a říkáš si

měl sem fotra

měl sem mámu

co by za to děti v ugandě

daly

kdyby se pak jeden před druhym předháněli

kdo ti dá v neděli větší řízek

... 

KDO TO PRVNÍ SNÍ

JE KRÁL

kdo to první přežije

je dospělej

...

Aby za dvacet let o vás nepsali vaše děti tohle

se lhaním by se mělo začít až v dospělosti

nebo nikdy

ale nikdy dřív

...

pamatuju si obličej svýho otce

kterej se nad mnou sklání a jeho ruce třesou mými rameny

pamatuju si jak říká

Mamince to radši nepovíme

šlo vo nějakej vejlet k vodě

naší škodovkou

cestou sme nabrali neznámou ženskou

a jakousi holku

se jménem jak z televizního seriálu

měla mrkací pannu a seděla vedle mě

vzadu

a byla pěkně drzá

protože říkala tátovi

tati

…

pamatuju si pak

jak stojím před mojí mámou

a zkouším opakovat co mě otec učil

že sme byli se strejdou Ivanem u vody

a strejda skákal jednoho placáka za druhým

čemuž sme se všichni moc smáli

...

stojim před ní a nedokážu

říct ani slovo

hoří mi tváře a ruce

a pak pláču

a pak už je do pláče všem

a pak se všichni stěhujeme

každej na jinou stranu

a pak nenávidim sám sebe

že sem nedokázal doříct

tu nádhernou historku o tom

jak strejda skočil placáka

a měl červený břicho

a tři blondýny na kostkovaný dece

se mu smály

a on dělal že mu to nevadí

protože se mu líbily

...

a tak ste mě naučili

lhát

...