Kolem nás dvou proběhla srna
a běžela
dál
bylo to na periferii města
a byla nahá, mrazivá zima
vzduch zvonil jako ocel
a za tou laní se vyřítili dva
uštěkaní psi
moje srdco bylo na straně té laně
moje srdce bylo puška, která střílí
psy
moje srdce chtělo zastavit vesmír
plnej utrpení
ale moje srdce
nemohlo zastavit vesmír
plnej toho všeho
moje srdce mohlo jenom vzít tvou ruku
a držet se tě
odkudsi zdálky byl slyšet hlas,
který odvolával psy zpět,
masitej hlas plnej prasečí krve
a za chvíli se skutečně
vynořila žena jako koule obalená
tepláky
tváře jako naditý rajčaty
který už začly plesnivět
-Neviděli jste tu běžet moje psy?
-To byli vaši psi?
-Nevim, asi ano, jak vypadali?
-Vy nevíte, jak vypadají vaši psi?
Vůbec sme si nerozuměli
Tys jí pak ukázala směrem, kterym
běželi
a já za ní prohodil
Kráva
a ty ses na mě podívala jako kdybych
tě poranil
a já rozhodil ruce
Nemůžu za to, že mě rozčilujou
takový krávy
dívala ses na mě dál tim pohledem
asi tě omlouvá, že si dělala jógu
a došla až
k cvičitelskýmu levlu
asi mě omlouvá, že nemam rád tlustý
lidi
rozteklý sněhuláky,
víš pár sem jich viděl, na tripu,
když odezníval
a nebyl to hezkej pohled
nikdy sem ti o tom neřek,
ale ty sněhuláci sou ekvivalentem
ďábla
jenomže to není vidět
stejně jako klauni a televize a
politik pohodlně rozcapenej
na židli, kterou tvoří otroci jako
my, co platíme daně
ruce otroků a hlavy otroků, spojený
dlaně otroků
držící jeho tlustou prdel
…
tohle všechno sem chtěl říct, ale
neřek
a tak zůstalo to slovo KRÁVA
viset mezi náma
zatímco psi štěkali v dálce
a mráz byl jako kladivo, který ti
vráží do plice hřebíky
a všude se povalovaly zmrzlý, vychlý
psí hovna
a nahý větve vydávaly zvuk letících
ptáků
jak se odsud snažily vypadnout
tohle všechno a mnohem víc
se odehrálo jednu lednovou neděli
před osmi lety
jako kdyby na tom záleželo
pak sme si pustili
nedělní pohádku
o Dračím princi
a ke kafi byl
babiččin jablečnej závin
zásadně bez rozinek zato s oříškama
...
Žádné komentáře:
Okomentovat