Dřív než začnu
tak bych měl říct
něco o sobě
vyrost sem v paneláku
kterej byl plnej
plastovejch figurek
indiánů
byl to panelák kde
inčučuna brzo začal dávat po hubě nšoči
protože byla moc
ubulená
drž hubu
našel sem
si nšoči 2
před barákem byl
písek
shrnutej do čtverce
a kopačák šustěl
kolem
tady sem se naučil
rozumět tomu
že když ti řekne
starší kluk
dej mi svoje kuličky
je dobrý ho
poslechnout
anebo taky ne
protože
pak přišly knížky
a s nima kucí vod bobří řeky
a vinnetou a old
šetrhand
a ty říkaly bojuj
nakopej mu prdel
nebo si nech nakopat
prdel
i kdyby si měl duši
vypustit
směj se mu do tváře
když ti bude o ksicht mašlovat svou pěstičku
pak sem šel do školy
nejdřív byla kožená
taška lehká
pak se popruhy začaly
zarejvat do ramen
a pořád těžkne
ale celou tu dobu sem
poslouchal toho vinnetoua
a rozbíjel si nos o
pěsti
o jiný kluky
když sem bránil
čest slabších
bavilo mě to
byl se mnou celej
svět hrdinů
když tě chtěj
pokořit
nedokážou to
když za tebou stojí
vyrovnaný řady hrdinů
a tak sem přežil
základní školu
a pak střední
a pak 48 zaměstnání
96 falešnejch holek
a 3 pravdivý
který se nesmířily
s tim, že mam z toho všeho uvnitř šrámy
z těch fotrovskejch
pravd o životě
z těch školních
pouček
a facek který sem
schytal když sem se díval oknem do nebe
místo na tabuli
a pak sem se potácel
po barech
kde bylo čeho se
chytit
flašky, cigaret,
zrcadel za lahvema kořalek
ale jednomu sem pořád
věřil
vinnetou je pořád
se mnou
a nšoči taky
nezabili
v apalačskejch horách
kvůli zlatu
a kvůli mně
že sem chtěl aby
byla stejná
jako my všichni
...
