blues jednoho králíka

Jednou

kdysi dávno

v mládí

v heroický době dospívání

kdy vám všichni přijdou malinkatý

jako vrabci

a vaše prdy velký jako socha svobody

sem se účastnil rodinný oslavy

u babičky na venkově

…

za okny natahovaly krok slepice

a uvnitř ve světnici

tři strejdové a 4 tety

15 synovců a 27 sestřenic

pokoušeli se všichni

spolu o něčem bavit

seděl jsem v křesle

a koukal z okna

byl tam pořád jeden dub

kterýmu podzim trhal listí

pak mi teta

podstrčila chlebíček

a co ty jirko?

jak se pořád máš?

jak to de?

všechno je v pořádku?

ne

čeká mě reparát

škola mě nebaví...

hm...

hele každej musí něco vystudovat a myslíš,

že ho to baví, kolikrát ani ne!

musí, musí, musí

ano, někdo nám musí vysvětlit, co se všechno musí

a jak se to musí

na to nesmíme zapomenout

dělat to jak jako všichni

to je to hlavní

aha aha

počkej

nějak sem ti nerozuměla

řekla teta

a pokračovala

nedáš si ten chlebíček?

dělala je moje dcerka

...

já nejim maso

a v tom chlebíčku je šunka

...

všichni se na mě otočili

cože ty nejíš maso?

???

a nebereš taky drogy

???

hele Lído

tvuj syn nejí maso!

moje matka odevzdaně pokrčí rameny

co s nim svedu

je to blázen

...

a tak všichni našli společný téma

a to jako abys byl

zdravej?

my všichni ho jíme a sme

zdravý

nebo ti vadí zabíjení?

je to přece to... přirozený?

a pak sem řek něco co sem neměl

nedokážu zabít živýho tvora

ergo nemam právo maso jíst

bylo by to nepřirozený

chacha

ty nedokážeš zabít kuře nebo králíka?

a co mouchy?

no jo, ty taky nejim

...

strejdové popíjeli pivo a pak

se jeden z nich zvednul

že mi něco ukáže

a za chvíli přišel s králíkem

držel ho za uši a králík pulil voči

a cukal se

podívej jak je to snadný!

napřáhnul ruku a seknul králíka malíkovou hranou

za krk

a vítězoslavně se díval

vidíš, nehejbe se!

a tety říkaly

ty seš blbej

kdo to teď bude zpracovávat

a strejc tam stál s ušákem v jedný ruce

a tou druhou pohazoval

co

co!

sem mu chtěl ukázat

jak je to snadný

no jo

takhle ho určitě přesvědčíš

podívej jak se na tebe dívá

podívej

a strejc chvíli stál s tim ušákem

tak co budeš teď jíst maso?

ne.

vole.

říkam

skoro si mě přesvědčil

ale budeš si muset toho králíka sežrat sám

a tak odešel z místnosti i s ušákem

a mojí mámě cestou řek

to je ta tvoje výchova!

fotr mu chybí

ten by ho srovnal

podíval sem se na mámu

jak se celá schoulila a dívala se do kafe

a tety říkaly

nic si z toho nedělej

on je to takovej hulvát

ale nemyslí to špatně

uvidíš že se přijde omluvit

a za chvíli přišel bez ušáka

a sednul si a zapálil si cigaretu

a všichni zas mlčeli

než někoho napadlo zeptat se mě

a co teda vlastně jim

a ty Lído

mu vaříš bezmasý jídla

ne

sám se naučil

takže ty ideály

přece jenom

sou

k něčemu

dobrý

…

příběh z nonstopu

V mládí sem měl pocit

že musím pomoci všem ženám

co si sedly vedle mě na bar

slyšel sem příliš často

ty mi rozumíš

jako nikdo

a přitom jenom seděl a poslouchal

a občas se jim podíval do očí

bylo to asi proto

že sem se bránil

kohokoli soudit

a tak sem jednou doprovázel nocí vdanou paní

na kterou doma čekaly děti a

manžel a pak se

otočil a šel v klidu domů

naplněnej pokojem

že sem jí pomohl překlenout domácí krizi

protože pořád mluvila o tom

jak jí muž

už

nerozumí

a děti ještě

nemůžou rozumět

a tchýně je megera

a sestra mrdá s cigošema

a vypadala tak spokojeně

když zasouvala klíč do zámku a řekla

AHOJ SNAD NĚKDY

jenže za minutu poté sem uslyšel její

vysoký podpatky

jak za mnou běží

otočil se a ona

celá udýchaná a šťastná

řekla

můžem jít

ještě

někam

jinam

děti spí, tchýně spí a manžel ještě není doma

beztak je u nějaký kurvy

politoval sem jí

a šli sme do nonstopu

kde měli místní ležák za přijatelnou cenu

protože žili hlavně z hracích beden

v koutu

odkud se ozývaly zvuky

padajících mincí

byli schovaný chlapi

před světem a jeho problémy

a blondýna, vcelku krásná, pěstěná, vkusně namalovaná

mi říkala, že bedny sou prokletí týhle společnosti

chlapi hrajou, prohrajou vejplatu

ukradnou manželce prachy, půjčí si na byt

a pak začnou mlátit nejdřív ženu

a pak děti

a když se to stane

měla by ženská utéct

a najednou se objevil urostlej chlap

kterej si přisednul k našemu stolu a ptal se jí

CO TADY DĚLÁŠ?

JSEM NA PIVU S KAMARÁDEM

NICVTOMNENÍ

myslel sem, že je to bratr

tak jí byl podobnej

měl skoro stejně krásný modrý voči

a mluvil tak klidně a potichu

ČAU, JÁ SEM JIRKA

podával sem mu pravici

a on se díval pořád jen na ní a pak

zvednul pravou ruku a chytil jí za vlasy a smýknul s ní

a ona spadla z židle na zem

a já sem vstal a řek sem

KURVA CO TO...

a ona z tý země udělala to gesto

který se dělá, když chcete zastavit vlak

směrem ke mně

NE

a chlap řek

DEME DOMU

a na mě se ani nepodíval

díval se jen na ní

možná bych se na něj měj vrhnout

tlouct ho pěstmi

ale věděl sem že by to nemělo smysl

nebylo v tom nic zbabělýho

prostě se odehrávalo další lidský drama

a ona vstala, vzala si kabelku a on se otočil

ani se na mě nepodíval a šel ven

a ani ona se už na mě nepodívala a šla ven za ním

a já sem chvíli stál a zůstaly tam dvě nedopitý piva

tak sem si po chvíli zas sednul

a vypil obě

a objednal si panáka

a protože sem zrovna nekouřil

řek číšníkovi o jedno cígo

a on mi ho dal a zapálil

a já sem seděl

a říkal si jestli sem mohl dělat něco jinýho

za tejden potom sem jí potkal s monclem

a říkala mi

dobře žes nic neudělal

von je schopnej zabíjet

když prohraje

a mě napadlo

že možná takhle nějak

vznikaj války

a ona řekla

jestli si s ní půjdu zatančit ploužák

...

květy zla

seděl sem na baru

jako každej pátek

hospoda je moje alma mater

z jedný kapsy mi rostly květy zla

a v druhý se tiše otvíral nůž

seděl sem sám

jenom barman se občas zeptal

další?

kejvnul sem

asi 10x

jedna známá si stoupla vedle mě

a oslovila mě jménem

řek sem jí že vypadá dobře

pak něco říkala

a já kejval hlavou

mluvila asi hodinu

čili dvě piva

byl to prime time

někde kolem 6týho piva

mluvila o klukovi jménem Robert

že si nerozuměli

no a pak sem ho nechala bejt

nešlo to

znáš Roberta? No ne? Přece znáš Roberta!

řek sem

ZNÁM všechny Roberty takže si udělala dobře

pak mluvila o tom co studuje

že jí to moc nebaví

ale dostuduje

je to zkouška vůle

zajímavý na čem všem lidi nezkoušej tu svou vůli

dějiny umění jo aha

a co ty?

kdy už dopíšeš tu knihu

řek sem, že to nějak nejde

že sem blbej

ale že bych to měl napsat

je to zkouška vůle

pak objednala panáky

věděla co piju

pořád piješ ten fernet

pořád

nic se nezměnilo od tý doby

co jsi v Praze

Měl by ses tam odstěhovat taky

pro umělce sou tam správný podmínky

pro umělce

a pro taxíkáře a podržtašky a šmejdy všeho druhu

jo

pak za ní přišla kámoška

seznámíš nás?

ahoj ahoj ahoj

a palba se zdvojnásobila

přemejšlel sem

obě je do postele nedostanu

a tak sem jenom poslouchal

a poslouchal

dokud neodešly

a barman mi to sčítnul

už tam skoro nikdo nebyl

na hajzlu sem si opřel čelo o studený dlaždice

a začal se smát

tomu

že je docela dobře možný

že žiju v nejlepšim z možnejch světů

...

na everestu

Jednou uprostřed noci

vstal Luděk od stolu a řek

CHLASTÁNÍ je pro pitomce

koupili sme dva lahváče na cestu

a vyrazili sme

pryč z baru

mířili sme nocí

ve který nikoho nepotkáš

všichni už spí a těší se do fabriky

nebo na kancelářský sponky

mířili sme k městský teplárně

přehoupli se přes plot

rozbili přitom jeden polovypitej lahváč

roztřísknul se na betonu a zašuměl

jako kyselina

a měli sme strach z hlídacích vlčáků

který tu můžou pobíhat jako v koncentráku

a vykousnout nám střeva až z prdele

jo, to klidně můžou

sou to vlci

a plížili se podél hangárů s uhlím a

vypadali jak zloději

ale nechtěli sme nic ukrást

chtěli sme jenom svůj Mt.Everest

chtěli sme 164 metrů vysokej komín

…

cestou mi Luděk vyprávěl

TY VOLE už sem tam byl třikrát

nic lepšího v tomhle městě nemůžeš zažít

ani bordel na Volyňský se tomu nevyrovná

ani šampaňský z rudý polobotky

ani skok z mostu

když je zrovna suchý období

a nevíš jestli nedopadneš na potopenej parník

skrytej pod hladinou

…

došli sme k úpatí komínu a bylo to obrovský

jak kanon schopnej ničit mlhoviny

zapalovat hvězdný koráby

ostřelovat nepřátelskej vesmír

...

nejspodnější příčka žebříku byla tak vysoko

že člověk musel poskočit jako na cikánský svatbě

vysoko, radostně s bundou v dlaních

protože byla omotaná ostnatym drátem

a pak trochu gymnastiky a lezlo se nahoru

dlouhý minuty, hodiny, eony

pořád nahoru

město nám padalo ke kolenům

a líbalo nám nárty

v komínu hučelo jak v atomový bombě

co padá na Nagasaki

…

HLAVNĚ SE NEDÍVEJ DOLŮ

řve na mě shora Luděk a směje se

a já se taky směju

a vyměňujeme ruce a nohy a suneme se pořád dál

až na poslední plošinu

těsně pod vyústěním komínu

kterej chrlí do vzduchu popel a síru a CO2

a sme úplně nejvýš a zapalujeme si cigára

ale nejde to, protože je strašnej vítr

a klepou se nám ruce

a žijeme a nespíme a máme pocit

že tohle naše životy musí nadobro změnit

střechy sou hluboko pod nám

nad náma lítaj jenom letadla a sputniky

a mrtví gagarinové

a pak

lezeme dolů

přitisklí k žebříku tak

že se nám pinďoury třou o orezlý tyče

až nám z toho stojí

a ruce cpeme mezi príčle ze všech možných úhlů

protože ruce ze všeho nejvíc připomínají

ruce batolat

panáka ani cigáro už neudrží

nedívám se dolů

i když se svět zase přibližuje

nedívám se ani nahoru

dívám se před sebe

do šedočerný betonový hmoty

a říkám si že na tohle bych možná mohl myslet

až budu jednoho dne umírat

a bude se přibližovat konec

jako kladivo a rozplácne můj ksicht

jako když se dává punc

a tam 

vysoko

sem zadoufal

že mě smrt zastihne s širokym úsměvem

kterej už bude nafurt

...