pondělí 12. září 2016

Na plovárně


Na plovárně mezi těmi všemi
opocenými těly
v různém stadiu rozpadu
chci najít stinný kout
všude plno křiku od bazénu
kde teenageři hází se do vody navzájem
a smějou se tomu
že nejkrásnější dívka
padla na vodu placákem
protože chlapci v plavkách
které jsou nevyplněné a nenaplněné
ničím jiným, kromě nahého palce
ještě nevynalezli
rafinovanější způsoby
svádění druhého pohlaví
jo, ti ještě neví nic
a zatím pupkáči s ochlupenými penisy
pokřtěnými chlupatou dekou
kradmo pozorují
týncky nahoře bez
a jejich manželky to vidí
samy, samotinký
a úplně na dně
svých duší
se za ně
stydí
za tu jednosměrnost
za tu lacinost
za ty televizní vuřty místo ekvalizéru srdce
a dneska bude jen
studená večeře
...
a
ta moje Míša je taky nahoře bez
a má to tam jak vábný pohoří
trochu mě to těší
ale raději bych šel s ní domů
a vyšukal ji na kvadrát
ale zatím ona
chce lapat slunce
a převaluje se jako krokodýl
nebo jako spařený vepř
do hlavy střelený vlastním masem
a já vedle ní
tlačím penis do země
a mučím mozek španělštinou
protože polovina světa mluví anglicky
a ta druhá španělsky
a ta třetí radši vůbec nemluví
a
potom čtu Robinsona Crusoe
ty pasáže kde přemýšlí o Bohu
a jak zachránil Pátka
a snažil se mu vysvětlit ďábla
a nešlo to
kdepak ďábel
ten není
říká Pátek
a já
porozhlédnu se kolem sebe
a divím se Pátkovi
a pak přišla Eva
kamarádka Míši
a prej jak se máme a že
ona se měla včera skvěle
nejdřív byla s tím fotbalistou
co má tak rychlý nohy
ale ukázalo se, že má i rychlej výstřik
tak byla neukojená
naprosto
naprosto, chápeš, když seš jenom rozdělaná?
No to pak sem musela zavolat Martinovi
no tomu, co má tu firmu na nemovitosti
odvezl mě do baru a platil
platil a platil
Jacky a Danielse
pak jsme jeli k němu a nebylo to špatný,
ale vrátila sem se do baru,
protože majitel baru,
víš
že ho znám už delší dobu
ten má docela dobrý ramena
a slušný lejtka
pořád nosí šortky
tak to vidíš
a má i hezkou prdel
to jsem si ověřila
a ten pták
ten zapadl do mě jako kdyby byl vyrobenej pro mě
pro tu chvíli
a znáš mě Míšo,
já jen tak něčemu nepodlehnu
kvalita,
kvalita,
kvalita,
to je všechno, co chci…

no a pak už jsem zavolala Emilovi,
to je ten taxikář
tam už byla jenom líbačka
vyklopil mě před barákem
a tam už na mě čekal Michal
měl po zápasu
tak jsem ho akorát vykouřila
a co vy?
co vy ste dělali?
Míša se podívala ně mě
takhle pestrý sme to neměli
já se podíval na Evu
no to teda ne
spal sem jednom s jednim člověkem
a když tě tak posloucham
tak sem docela rád
Eva se kysele ušklíbla
každej si holt jedem to svý
a pak šla s Míšou
koupit si cukrovou vatu
sledoval jsem jejich opálený zadky
jak trsaj po trávě
jako čtyři tetelící se hvězdy
a se mnou se dívalo 40 chlapů
z nichž 38 bude mít zas studenou večeři
a dívali se pak na mě
jako kdybych něco vyhrál
loterii
života asi
ale nevlastnil jsem ani jednu hvězdu
a nikdy nikdo
žádnou hvězdu vlastnit nemůže
a nebude
a když vycucali veškerou cukrovou vatu
šly si koupit párky v rohlíku
a skočit si do vody
a kolem stříkaly kapky vody
který tekly po opálených zádech
namazaných krémy
a nemohly proniknout k jejich tělům
za nic na světě
a tak je to vždycky
na světě
a nejenom na plovárnách
...

sobota 27. srpna 2016

Hermelínový kožichy

Andersen
se bál písknutí píšťalky
v divadle
když hrajou jeho hru
bál se
co řeknou ostatní
...
labuť se bojí
co poví kačeny
co řeknou husy
co kváknou žáby
na její máchnutí křídel
...
zatímco žáby a kačeny a husy
na to serou
nic je nevytočí
nic jim neni dost dobrý
a všechno nakonec skoupí
protože na to většinou mají
...
zatímco
veleduchové
se bojí píšťalek
a myslí na sebevraždu
...
ser na ně Andersene
klidně si pluj na hladině
a ignoruj rozmočený rohlíky
co ti z mostu budou házet
blahobytně vytopený ksichty
mávni křídlama
opři se do hladiny
vzlítni
a vyser se jim na hlavu

úplně vidim
tvuj obrys
na slunci

tak mi udělej
tu radost
Andersene
a vyser se na
všechny ty
hermelínový
kožichy
...


voňavý slova

a kdy už padnou všichni tihle bojovníci
ptám se z břicha noci

onehdy jsem se přistihl
že budu asi trochu divnej
když nechci v ohni války
nakopat těm druhejm prdel

možná se některý lidi rodí s touhou
bejt divný
a jiný zas s touhou povýšit
v tom lepším případě ty
co jsou
ponížený
v tom horším ponížit
co je vyvýšený

a jinejm zas je to všechno ukradený
a myslí hlavně na to
jak naplnit břich
v teorii nekonečně se zvětšujícího růstu
a praxi omezenejch zdrojů

což mě přivádí k myšlence
že každej zvyšuje level svý originálnosti
jen dokud mu to bossové nezarazí

i když
co ti můžou vědět
o střepinách v mozku
a dunění kanonád
za mrazivejch nocí
oharky cigaret
dusíš v zákopech do ocelový hlíny
a pod nimi
celej svět
velkej jak palec
velkej jak nic
velkej jak ty

bossové to dávno vědí a ty to musíš poznat
my jsme válka
k tomu nestačí zírat na padající listy
kouřit
a cedit krev
k tomu se musí umírat
za pochodu
a kutálky hrajou
a metály lítaj vzduchem
jak peří z oškubanejch slepic
co se hrozně diví
pekáči s kouřící krví
s jejich krví

a bodrý týpkové
tě škubou furt dokola
a nikdy to nebylo jiný
nic na tom nezmění
voňavý slova
který si omylem
říkáme
každej den
...