Andersen
se bál
písknutí píšťalky
v
divadle
když
hrajou jeho hru
bál se
co
řeknou ostatní
...
labuť
se bojí
co poví
kačeny
co
řeknou husy
co
kváknou žáby
na její
máchnutí křídel
...
zatímco
žáby a kačeny a husy
na to
serou
nic je
nevytočí
nic jim
neni dost dobrý
a
všechno nakonec skoupí
protože
na to většinou mají
...
zatímco
veleduchové
se bojí
píšťalek
a myslí
na sebevraždu
...
ser na
ně Andersene
klidně
si pluj na hladině
a
ignoruj rozmočený rohlíky
co ti z
mostu budou házet
blahobytně
vytopený ksichty
mávni
křídlama
opři se
do hladiny
vzlítni
a vyser
se jim na hlavu
úplně
vidim
tvuj
obrys
na
slunci
tak mi
udělej
tu
radost
Andersene
a vyser
se na
všechny
ty
hermelínový
kožichy
...
