Scény z vlaku
vlezl sem do vlaku bez
lístku
průvodčí se na scéně
objevila jako v opeře
měla kyprý tvary
a původně mě chtěla
vyhodit
už měla dramaticky
rozhozený ruce
ale sepnul sem ruce a řekl
prosím
když k tomu přidáte
úsměv
jenom nejotrlejší
existence trvaj na svým
nic není ztracený na
světě
dokud fungujou tyhle
obyčejný věci
prodala mi lístek bez
přirážky
a pokaždý když prošla
kolem
usmála se taky
když sem vystupoval
zamával sem jí
věděl sem
že takhle si to oba
budeme pamatovat navždy
že tohle je důvod
proč se budu chtít
pokaždý znovu narodit
i když mi buddha řekne
hele vole, poď už do
nirvány
řeknu ne
tady sou lidi
a
cestou zpátky
tři hodiny ve vlaku
seděl sem v kupé s
mládencem
kterej furt sledoval filmy
na mobilu
a přistoupily dvě dámy
jedna pěstěná blondýna
v elasťákách a sukni
podle poslední módy
druhá babička ze vsi,
která tyhle zbytečnosti
už vzdala
tři hodiny si pak
povídaly
a já poslouchal
a ze všeho toho štěbetání
se postupně linul portrét
jejich života
oběma umřel manžel
děti mají daleko
cestují aby je viděly
Věříte v boha?
Zeptala se blondýna té
babky
a ta potichu řekla ANO
a blondýna řekla
já taky
a myslím si, že Bůh je
Láska
nejenom mezi partnery,
ale prostě láska
ale ta láska se vytrácí
ale to neznamená, že
bysme jí měli opustit
Bůh je Láska
a ta Láska to je Bůh
a povídala dál
že překonala těžkou
nemoc a nepamatuje si
co zažila se svými dětmi
ale to nevadí
pořád něco krásnýho
zažíváme
i to, že právě piju
kafe, který sem si koupila od stewarda
to je krásný
strašně krásný
a já sem sáhnul do
batohu
a vytáhnul čokoládu
a styděl sem se za to, že
sem si o tý blondýně
možná původně myslel
že je štěbetavá kráva
která chce všechno
zaplnit bezobsažnými řečmi
o všem možnym
a nabídnul sem těm dvěma
ženám čokoládu
a ony se na mě dívaly
hrozně překvapeně
a babi si nevzala,
že je přejedená z
návštěvy
ale blondýna si vzala dva
čtverečky
a obě říkaly, že sem
strašně hodnej
a mně bylo trapně,
jako kdyby to dělal
člověk proto, aby ho někdo chválil
jako kdyby to byl další
ze splněnejch bobříků
však vy mi rozumíte
a tak sem zbytek čokolády
sežral sám
a chvílemi dělal, že
podřimuju a přitom
je poslouchal
a chvílema sledoval chaty
na březích řek
kouřící komíny chalup
rokle řítící se do
údolí a děkoval bohu za to
že můžu poslouchat
tyhle dvě ženský
jednu trochu ukecanou
a druhou pomalu věty
vážící a pak nejistě vyslovující
a pak ten malej kluk
vystupoval
a obě se na mě pak
podívaly a
Mysleli sme, že je to váš
syn
zavrtěl sem hlavou a řekl
bohužel
a možná se mi trochu
chtělo plakat
kdo by nechtěl takovýho
desetiletýho syna
kterej cestuje sám
no, možná bych byl
radši, kdyby místo do čučení do mobilu
četl knihu
ale
kdo sem abych soudil?
V Praze sem jim pomohl
vynýst kufry
a už je nikdy neuvidím
anebo spíš
už je uvidim vždycky
tak tohle sou ty scény z
vlaků
který jezdí pořád
...
