okna na sever

paní Honsová z pokoje číslo 5.  
každý ráno se jí na posteli klepala stařecká brada

když říkala: Dobrý ráno Jiří, jak ste se vyspal, já na hovno, zas na hovno

všechny báby na pokoji strašně chrápou

a z vedlejší postele křičela Čumpelíková

a nejvíc chrápeš ty, ty komunistická svině

a já říkal:

TOHLETO je nějaký dobrý ráno?

A vytančil sem z pokoje, že přijdu jako podruhý a zkusíme to znovu

a znovu sem vešel a křičel, musel sem křičet, protože všechny babky byly trochu nahluchlý

křičel sem

DOBRÝ DEN, KRÁSNÝ DEN, SLUNCE SVÍTÍ, ŠKODA ŽE MÁTE POKOJ NA SEVER!

A Čumpelíková řekla

To je ale šašek,

a vztahovala ruce před sebe a podivovala se, že jí pořád trochu poslouchaj

a Honsová řekla

Tos řek hezky Jirko s tim severem, já bych tak chtěla okna na jih...

a já už jí pomáhal se na posteli zvednout do sedu, nohy jí svisly dolů jako sejratý klády

NO JO, s tim nic neudělám, kdybyste viděla, kam vedou moje okna doma, na takovej plesnivej dvorek...

A Honsová zopakovala to slovo: DOMA

a brada se jí rozklepala ještě víc a podívala se na mě očima, který uviděly ten její domov

MĚLA SEM PSA

JMENOVAL SE TONDA

nikdy nechtěl spát v boudě...

Asi chtěl vidět hvězdy, říkal sem, to musel bejt pes romantik...

Vy si Jiří ze všeho děláte srandu

Bez srandy to nejde paní Honsová

Slečna, nikdy sem se nevdala

Ale nelituju toho, chlapi sou svině

A to myslíte i mě?

Vy ste jinej

No jo, já je někdo jiný!

Křičel sem, jako kdyby to byl můj nápad

A usazoval sem jí do gramofonu

což je křeslo s hrncem pod prdelí

aby se mohla v klidu vysrat

byl sem tam už dva měsíce

tak se přede mnou nestyděla

slečna Honsová

jo, vždycky chtěla vědět, jakou měly ty její srance konzistenci

podle toho se pozná, jak je na tom člověk uvnitř

Čumpelíkovou to taky vždycky zajímalo

jakou měly ty její srance konzistenci

vedly spolu nevyhlášenou válku

o to

kdo umře dřív

To bylo možná těmi okny na sever

To bylo možná tím, že sme byli ve starobinci

To bylo možná tím, že to obě měly za pár

Za chvíli vám přinesu snídani, řek sem jí, když se na tom gramofonu pohodlně usadila

a mohutně a dlouze a potěšeně se usrala a pak

se usmála jako malá holka, co provedla nějakou lumpárnu

ale jenom malou

a já před ní postavil plastovej hrneček s včerejším čajem

Pít je důležitý!

A ona mi pohladila ruku a řekla:

A po snídáni mi nastouháte jabko, jo?

Jasná věc, řek sem a šel rozhrnovat závěsy do dalších pokojů

takhle to bylo tam

kde se okna dívaly na sever

...