se
lhaním by se mělo začít až v dospělosti
nebo
nikdy
ale
nikdy dřív
...
pamatuju
si obličej svýho otce
kterej
se nad mnou sklání a jeho ruce třesou mými rameny
pamatuju
si jak říká
Mamince
to radši nepovíme
šlo
vo nějakej vejlet k vodě
naší
škodovkou
cestou
sme nabrali neznámou ženskou
a
jakousi holku
se
jménem jak z televizního seriálu
měla
mrkací pannu a seděla vedle mě
vzadu
a
byla pěkně drzá
protože
říkala tátovi
tati
…
pamatuju
si pak
jak
stojím před mojí mámou
a
zkouším opakovat co mě otec učil
že
sme byli se strejdou Ivanem u vody
a
strejda skákal jednoho placáka za druhým
čemuž
sme se všichni moc smáli
...
stojim
před ní a nedokážu
říct
ani slovo
hoří
mi tváře a ruce
a
pak pláču
a
pak už je do pláče všem
a
pak se všichni stěhujeme
každej
na jinou stranu
a
pak nenávidim sám sebe
že
sem nedokázal doříct
tu
nádhernou historku o tom
jak
strejda skočil placáka
a
měl červený břicho
a
tři blondýny na kostkovaný dece
se
mu smály
a
on dělal že mu to nevadí
protože
se mu líbily
...
a
tak ste mě naučili
lhát
...
Žádné komentáře:
Okomentovat